čtvrtek 25. června 2009

cesta


Komu můžu a komu nemůžu být vykladačkou jeho příběhu na cestě po krajině snů:

- nemám schopnost provázet lidi, kteří očekávají, že sen je věštění budoucnosti,

- že jeden sen vyřeší všechna nerealistická očekávání,

- kdo nedokáže asociovat, ale zůstává analyzujícím, logickým, rozumným a rozumovým člověkem,

- kdo nedůvěřuje mému provázení anebo svým snům nevěří,

- kdo záměrně skrývá sám pře sebou pocity a myšlenky, které v něm sen vyvolává,

- kdo nemá odvahu čelit sdělení, které sen přináší,

- kdo obrací obsah snu podle principu pozitivního myšlení jenom na jeho pozitivní aspekt nebo se nechá přemoci jenom jeho negativním obsahem.

V té chvíli se stávám jenom svědkem objevení zázračné vody, kterou vidíme, ale stojíme u pramenu, z kterého se nemůžeme napít, protože to místo je zakleté.

Jsem cantadorou, která nemá moc to místo odčarovat, ale můžu podat její/jeho kouzelnou hůlku. Je to symbol pro náš potenciál růstu, který je součástí naši biologické výbavy. Snící svůj růst buď použije svoji tendenci k růstu a napije se ze životadárné vody nebo ne. Je to o osobní touze po tom pochopit svůj sen PRAVDIVĚ, v souladu s pravým JÁ.

No a nakonec. Je to v pořádku. Máme právo a SVOBODNOU VOLBU žít svůj sen po svém a podle sebe....

Mám radost z každého snu, který otevřel naše srdce. Jeho energie jde dál a pomáha udržovat rovnováhu tady na Zemi. Tak vás moc zdravím. Krásny den. Eva

Žádné komentáře:

Okomentovat