Ahoj, tak už jsem druhý den doma.
(Noční přílet byl jednoduchý, čekalo nás taxi, rozvezli jsme nové známé z dovolené na nádraží a pak jsem padla do postele.)
Dovolená nebyla nijak mimořádná, ale jeden sen na dovolené byl hodně významný.
Stojím před nádherným přírodním úkazem, je to něco jako pískovcový fjord, všechno vymodelované do krásy, moc to chci jít poznávat a objevovat. Běžím k tomu blíž, ale zjišťuji, že je to mrtvé rameno vyschlé řeky a slepé skály.
Probudila jsem se a nejdřív plakala nad marností svého vztahu, který mně léta drží kvůli své kráse a nenaplněnosti. Drží a blokuje.
Ve snu si to uvědomím, že se tímto směrem nikam nedostanu a tak se otáčím a jdu jinam, směr není ve snu vidět, ale ten pohyb, že se vydávám jiným směrem tam byl velmi silný.
Sen o tom, vydat se jiným směrem mně posléze naplnil radostí a nadějí.
V neděli jsem vybalovala a ta energie o jiném směru přetrvává doteď.
Další krok bude zjistit, KAM se chci vydat, který směr to bude.
Dnes už se cítím obyčejně: vstávání do práce, povinnosti a starosti.
Co mi zůstalo?
Těší mně pocit, že jsem se odvrátila od slepého ramene, sice to byl krásný přírodní úkaz, který mě fascinoval, ale uvědomila jsem si, že tam nic neuvidím, ani nezažiji.
Tak ahoj Mallorko, zase si mi poslala sen, který mi ukázal cestu, kudy dál nemůžu, když chci žít.
Příští léto zase na shledanou. cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat