pátek 9. října 2009

list na podpatku


Byl to obyčejný den. Mírná únava, stres v práci a krátké vybočení ze všedního dne, když jsem se rozhodla jít metrem do porodnice u Apolináře, abych navštívila svoji blízkou přítelkyni, která porodila krásné a zdravé dítě. To dítě je propojené i se sny, protože matka otěhotněla krátce po jednom velmi silném snu, ve kterém se jí objevilo dítě a mojí přítelkyni zaplavila silná radost z mateřství. Ani ne do měsíce tělo naplnilo svůj sen. A teď dítě je tady a já jedu za nimi, abych je uviděla a potěšila z tak přirozených darů života jako je NOVÝ ŽIVOT.

Vycházím z metra a slyším hlas: "paní, paní, paní". Nevěnovala jsem tomu pozornost, proč taky, metro je plné žen různého věku a já nečekám, že by se mnou někdo chtěl navázat kontakt. Ale slovo paní mě dohonilo a opravdu mladá dívka se postaví k mé pravici a ukazuje na mojí botu a říká mi: "Paní, máte na podpatku list, nebo co to je?" Zvednu nohu i s botou, ona si polo klekne a sejme z mého podpatku zapíchnutý list. Jsem velice překvapená jejím gestem, hlesnu: "Vy jste anděl...", a ona tiše mizí v davu, který vchází do metra.

Pod vlivem návštěvy v porodnici mi tento zážitek rychle zapadá do nějaké přihrádky nedůležité. Ale zdá se, že to nedůležité je emočně silné a důležité. Myslím na to z různých stran a pořád cítím jemné překvapení z pozornosti, která mezi lidmi vibruje a na chvíli nás propojuje. Interpretovat to nechci a nebudu.
Nedotklo se to mé mysli, ale mých citů. Nějak to zapadlo do potřeby věřit v dobrotu a pozornost lidí a laskavost mezi námi. Tato drobná gesta jsou jako jemný vánek za teplého dne, kdy je vám horko a vánek vám zchladí horkou kůži a vyvolává ve vás konejšivý pocit, že jste v náručí velké matky, která přesně ví co potřebujete.

Mírové gesto té dívky mě těší, stará se o něco, čemu nevěnuji momentálně pozornost. A to, že nejsem na to, co táhnu na zádech a zřejmě i na podpatku sama. Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat