čtvrtek 25. března 2010

píšu až teď

Dobrý den milí snící.

Měla jsem na pondělí objednané přestěhování. Stěhování je náročné, dalo by se to přirovnat na škále stresu k hodnotě 100 %. Byla to moje zkouška a pro samotnou ženu, která demontuje domov a stěhuje se do starého bytu před rekonstrukcí ohromná zátěž. Nemůžu si to lakovat na růžovo. Přecenila jsem své síly. NEMÁM na to dost sil a jsem už unavená. Emočně to zvládám s obtížemi, protože můj domov, který jsem vybudovala ještě s rodinou, je pryč. Jsem v půlce procesu a docházejí mi síly.

A to nové místo je prostě zatím cizí místo. I tak se mi už stala situace, která mi dává naději, že to zvládnu. Nejsilnější bylo, když pan Sebastián (už to jméno!), z UPC, který mi přišel udělat přípojku na PC, viděl tu hromadu krabic a chaos, v kterém teď přebývám, při svém odchodu spontánně zvedl dlaň a pohladil mně po tváři. Tiše a mile řekl: "Vy to zvládnete." Jakoby mi viděl až do žaludku, že se hroutím a jsem plná nejistoty, pochybností a strachu. Tiše mi tekly slzy, protože jsem neviděla pána z UPC, ale anděla. Na toto ujištění jsem čekala, potřebovala jej a stačilo mi, abych šla spát a vyspala se do růžova. Jojo, někdy mají andělé své lidi i ve firmách, kde by jste to nečekali.

Žádné komentáře:

Okomentovat