pátek 9. dubna 2010

platonická láska


Převzato z mého oblíbeného blogu Vojtěcha Franč: Grafologie a psychologie.
Platón (427-347 př.n.l.) v následující řeči, kterou vkládá do úst Sokratovi, předbíhá vývoj psychologického poznání lidské sexuality a lásky takřka o 2500 let. Platón popisuje erotickou lásku jako konflikt mezi třemi částmi duše, které později Freud pojmenuje jako id (Platónův černý kůň), ego (Platónův vozataj) a superego (Platónův bílý kůň). Pojem "platonická láska", kterou dnes obvykle zjednodušeně rozumíme lásku "nefyzickou" (jak uvidíme z následující ukázky) však v dávných dobách skrýval jiné tajemství, tajemství transcendence. Erót byl u Řeků pojímán jako polobožská mocnost ("daimón"), přemosťující fyzický svět se světem božským. Erót byl silou, která člověka (nejen filozofa) zasvěcuje do poznání "vyšších věcí". (Pochopme, že se jednalo o dobu, která ještě nebyla zasažena prizmatem křesťanství). Sokrates (inspirován přítelem Faidrem) nejprve pronese řeč na téma, že je lepší dáti přednost člověku, který nás nemiluje před tím, který je do nás zamilován, neboť láska je pomíjivá a přináší mnoho útrap, ztrátu pověsti apod. a proto bychom si měli na druhém člověku všímat jiných, trvalejších ctností. Po pronesení této řeči se však zastydí (ozve se jeho vnitřní hlas, který mu říká, že neřekl čistou pravdu) a rozhodne se tuto řeč odvolat. Chce se před Erótem vykoupit tím, že pronese novou, krásnější a pravdivější řeč na téma přesně opačné: že zamilovanost je sice svého druhu šílenstvím ("mania"), avšak současně nejvyšším dobrodiním, která bohové mohou na duši člověka seslat.
Důvod proč to dávám na blog teď je prostý. V mém okolí se teď lidi rozchází a ztráta lásky je pro někoho těžkým traumatickým zážitkem.
Pro ně toto čtení není. Oni to musí prožít fyzicky. Jejich daimón/erot teď trpí manii/bolestí, ale pořád platí, že milovat znamená být lidským. Proto děkujme za tyto dary i za cenu dočasné bolesti. Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat