úterý 11. května 2010

mlčení


Nemlčím proto, že bych neměla co psát. Nemůžu psát, protože se v bytě, který jsem si pořídila, objevili skryté závady. Tak jsem se dostala do kruhu oprav a úklidu a dalších oprav a já už zapomínám na to, jaké to je, když nic neřeším, jenom žiji. No teď by Eva Holubová mohla říct o mně: Ty ten život nežiješ, jenom ho krájíš. Ano, tak pro mně vypadá život, když se krájí. Myslím jenom na zedníky, elektroinstalaci, vodoinstalaci, parkety, koupelnu a kuchyň a kdo tím prošel, tak prosím, vezmete mně to svého klubu. Vy mně teď rozumíte... Pocity smíšené a výsledek snažení nejistý. Zvlášť, když jsem žena, která umí domov zkrášlovat, ale nemám praxi v budování, bourání a předělávání všeho, co s rekonstrukcí tzv. bytu ihned k nastěhování souvisí. Zklamání už jsem zpracovala, byt si nechám, i když není tak dobrý, jak se mi ho snažili prezentovat a následně prodat. Řekové mezi námi nadále žijí na svém Olympu. Odnesl to zub, minulý týden už nešlo vydržet zánět, který jsem měla a šla ven moje draze opečovávaná stolička. Jo, takhle mluví mé tělo. Tělo jsou emoce a něco mého, drahého a důležitého muselo ven. Bolí to ukrutně a čeká mně nějaká náhrada, kterou budu muset zaplatit. Jako tento byt, který mně bude ještě hodně stát, ale je náhradou za můj domov, který je pryč a já začínám hledat cestu k němu i k sobě.

Myslíte, že mám sny? Ano, ale nepamatuji si je, protože jsem tak unavená z práce, že si teď lépe pomáhám řečí těla. A v těle nejvíc bolí zub, vlastně ta díra, co po něm zůstala. Doktor řekl, že za 8 týdnů mám přijít a domluvíme jakou zubní náhradu dáme místo zubu. Budu už za 8 týdnů bydlet a mít kvalitní náhradu svého domova, který jsem opustila? Ano.
Vaše Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat