pátek 26. listopadu 2010

adventní rychlost

V neděli zapálím první svíčku adventní a udělám inventuru rychle plynoucího roku. Je to rok velkých změn. Přestěhovala jsem se a zjistila, kolik úžasných lidí mám kolem sebe a jak pomáhat opravdu nebylo pro ně těžké. Děkuji Jitce, která se nebála vyházet vše, co je v mém životě a novém bytě zbytečné. Děkuji Jitce, která už byla těhotná a přijela aspoň symbolicky uklízet, ale nakonec mi připravila vanu, svíčky a okvětní lístky a přinutila mně odpočívat. Děkuji Míše, která mi darovala konzultaci feng-shui od Andrei. Od té doby vidím jak vliv energií určuje, jestli bydlím správně tam, kde mám. A ouvej, nebydlím. Děkuji Věrce, že mi udělala pořádek v kuchyni.... Sedm měsíců jsem udělala možné a nemožné, abych si to tady oblíbila. Postavila jsem se čelem pravdě, že přestěhováni byla chyba.
Děkuji zároveň této chybě za lekci. Protože chyby vlastně jsou jenom lekce. Naučila jsem se, že plakat nemá smysl, je třeba hledat řešení.
A tak ve svém bytě zapálím první adventní neděli svíčku, abych se s bytem hezky rozloučila a STĚHUJI SE. Přesně tam, kam jsem si to přála. Chci bydlet u lesa, dispozičně na jihozápad, s terasou, malý byt pro radost.
Děkuji kmotrám, které přišli a byt pokřtili, zharmonizovali energii a teď je připravený pro muže, který si ho pronajal. Stejně jako doufám, že bude připravený byt, která jsem si pronajala já.
Děkuji všem mužským kamarádům a známým, cizím chlapům, kteří mi pomáhali s rekonstrukcí, stěhováním, montováním nábytku a i jinak mi dávali najevo, že všechno zvládnu. Že jsem úžasná žena a nesmím o sobě pochybovat.
Děkuji svým synům za zrcadlo, které mi nastavovali. Pro nás tři to bylo nejtěžší, protože tento byt se nestal pro děti domovem. Děkuji staršímu synovi, že měl trpělivost opakovaně stěhovat krabice a uvolňovat prostor v bytě. Druhý syn mi ukázal, že nic nejde lámat přes koleno. Zvolil si nezávislost a nechal mně v tom. Komfrontoval mně s tím, že moje rozhodnutí je moje zodpovědnost. Teď je starší syn na Novém Zélandě a mladší má svůj život. Učí se taky nést za něj zodpovědnost.
Jsem na konci cesty v bytě, který opouštím. Stěhuji se. Druhou adventní neděli budu v novém bytě a už teď jsem svobodnější a plná NADĚJE. Vybojovala jsem si boj mezi bezpečím a svobodou. Tady jsem si vybudovala bezpečí, ale cítím se v kleci. Stěhuji se tam, kde se cítím svobodná. Obnovím každodenní běhání v lese, soustředím se na každodennost, v které bude víc radosti a slasti, protože budu tam, kde to mám ráda.
Děkuji knížkám za postupné chápání toho, čím procházím. Byli to mezi jiným knihy O synchronicitě, feng-shui, Moje peníze, Poznej svůj cíl od Zdenky Jordánové... Děkuji svým snům. Tento rok jsem měla sny na téma dítě - ve snech bylo zraněné, tonoucí i mrtvé. Celou dobu jsem věděla, že ho musím oživit a pečovat o něj. Prodejem svého domova jsem v březnu necitlivě zabila něco důležitého, co ještě nebylo připravené na tento krok. Odpouštím si tuhle hrubost a necitlivost, napravím to tím, že jdu do dalšího stěhování na místo, které jsem našla podle feng-shui. Uvidíme, jestli jsem naplnila i odkazy svých snů a narovnala to, co jsem vychýlila.

Mám pocit, že advent byl před chvílí. Čas se velmi zrychlil, tak zpomalím. Potřebuji naslouchat symbolickému dítěti, které tento rok dostalo hodně zabrat. Je čas mu dát najevo lásku, hodně lásky.
Děkuji všem, kdo se stavil u mně na blogu a čte si o snech. Děkuji za dar snít. Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat