úterý 30. září 2014

potřeby emocionálního těla/krása a tvořivost

Pracuji s lidmi na jejich hlubinných traumatech, tajemstvích, odkrývání pravého já, léčení duše....
Líbí se mi práce Lise Bourbeau: její útlá knížka Tělo - tvůj nejlepší přítel, jedna kapitola se jmenuje Potřeby emocionálního těla. Přesně se strefila do toho, co cítím. Vyjmenovala důležité potřeby, které nás sytí emočně a bez čeho chřadneme. Potřeby emocionálního těla jsou přesně v takovém pořadí důležitosti  jak je vyjmenovala Lise Bourbeau:
1. Krása
2. Tvořivost
3. Důvěra
4. Sounáležitost
5. Naděje
6. Náklonnost
7. Cíl

O kráse a tvořivosti už je napsáno vše... Když jsem  minulý rok zahájila štafetu drobných radostí cítila jsem, že to nepřišlo jako moje racionální rozhodnutí, byla to energie nadšení, nápadu. Udělala jsem vše, abych se obklopila krásou a radostí. Každý kdo sepsal svých 30 drobných radostí ví, jaké to bylo sedět a psát v proudu krásy a tvořivosti o svých drobnostech života. O tom co udržuje radost ze života.
Ne, nic si neidealizuji.  Konfrontace sil pudu života a smrti ve všech formách sílí. Nechci podlehnout pudu smrti, když krása je v nás a kolem nás.
Krása je všude, když otevřeme pořádně oči. Ve všem se dá objevit, v matematice, u mámi, v letu ptáků, v bolesti, učení, změně...
Dnes jsem jela tramvají a školní třída 11letých školáků čekala na druhé straně zastávky tramvaje. Krásne děti, plné touhy objevovat, nám mávali do tramvaje, opětovala jsem jim to a mávala-mávala. Skákali, smáli se, klaněli, dělali opičky. Mávala jsem až za roh budovy, která je zakryla. Krása.  Jednoduchá, bez smyslu a rozmyslu, prostě okamžik krásy, který je hned pryč. Jeho energie mi prochází tělem i teď, když to píšu. Pro děti je vše možné. Učím se to od nich, děti děkuji.

Cantadora



neděle 28. září 2014

důvod se zasmát


Uvědomila jsem si tento víkend, jak málo vtipů jsem slyšela v poslední době, ale přitom jich mezi lidmi vždy kolovalo dost, tak to chci poslat dál. První mi řekla moudrá žena, s kterou jsme mluvily o tom, jak je důležité správně se ptát.
Dva kuřáci katolíci sedí a  jeden z nich kouří. Druhý se ho ptá: "To ti pan farář dovolil? Já se ho ptal jestli smím kouřit, když se modlím a on mi řekl, že ne." Kouřící muž mu na to řekne:" To já se ho ptal, jestli se můžu modlit, když kouřím a on mi řekl, že jo."
............
Dnes jsme si povídali se synem, který začíná po letech naslouchat zkušenostem starších, je to úlevné vidět, jak mu dochází, že opravdu jejich generace není středem vesmíru a vypointoval náš rozhovor vtipem... Ptá se otec svého syna: "To si doopravdy myslíš, že sex jste vymysleli vy?" 
Jojo, život je hezký ve své perokresbě.
Make love not war. Dobrou noc. Cantadora

pondělí 22. září 2014

další příspěvek k symbolu havran ve snech

 http://www.janbim.cz/textiky-k-precteni/jak-havran-prinesl-svetlo/

 Havran je obvyklý symbol ve snech lidí, kteří se potřebují konfrontovat s neznámými částmi svého já, také ohlašuje strach z neznáma. Proto přikládám další příběh o havranovi z blogu Jana Bíma, který ukazuje havrana jako osvoboditele světla pro naše potřeby.

Jak havran přinesl světlo

Při cestě po Aljašce jsme navštívili také Muzeum severu ve Fairbanks. V oddělení suvenýrů jsem objevil knížky pro děti, které vyprávěly staré eskymácké mýty. Nejvíce mne zaujal mýtus o tom, jak Havran Stvořitel přinesl světlo.

Kdysi dávno, nějakou dobu po tom, co Havran stvořil souš, bylo na zemi tma a zima. Lidem a ostatním bytostem se špatně žilo. Havran to viděl a bylo mu lidí a ostatních bytostí líto. Rozhodl se proto, že najde světlo a přinese jej pro lidi a další bytosti. Létal dlouho po celé zemi, nad vodami i po nebesích a nemohl nikde světlo najít. Až jednou si všiml tenounké slabé záře nad krajem vod. Rozletěl se tím směrem. Letěl velmi dlouho, protože to bylo až na samém okraji vod. Našel zde malou vesnici a uprostřed u jezírka stál dům Náčelníka nebeského lidu. Z domu vycházela slabá světelná záře.

Havran se usadil na větvi jedné z borovic u jezírka naproti domu Náčelníka. Sledoval dlouho a pořád se nic nedělo. Již chtěl odletět s nepořízenou, když se otevřely dveře domu a vyšla ven krásná dívka oblečená do nádherných sobích a liščích kožešin. Byla to dcera Náčelníka nebeského lidu. Vyšla ven, aby nabrala do vědra vodu z jezírka před domem. Sklonila se k vodě a začala vodu nabírat do vědra miskou. Havran se rychle změnil v malou borovou jehličku a spadl do misky, kterou měla dívka v ruce. Dívka nabrala do misky další trochu vody , aby se napila. Spolu s vodou vypila i borovou jehličku.

Po krátké době dívka otěhotněla a pak se jí narodil krásný synek. Byl to Havran, který se z borové jehličky proměnil v dívčina syna. Náčelník byl na svého vnuka nesmírně pyšný. Svolal všechny starší z vesnice, aby se svým vnukem pochlubil. Vnuk byl nesmírně bystrý a šikovný. Hned začal lézt po čtyřech a volat gaga. Všichni starší chválili Náčelníkova syna a blahopřáli Náčelníkovi. Klouček si stále pamatoval, že chce lidem a ostatním bytostem přinést světlo. Lozil po celém domě a hledal, odkud vychází ona slabá záře. Zjistil, že vychází z velké truhly v rohu místnosti. Přilezl k truhle, začal do ní plácat a volat neustále gaga. Náčelník, dojatý tím, jakého má šikovného vnuka a také tím, že starší mu pochlebovali, řekl: „Posuňte truhlu do středu místnosti, ať si vnuk může s ní hrát“. Starší hned přiběhli k truhle a posunuli ji do středu místnosti. Vnouček si k ní přilezl a snažil se jí otevřít. Nešlo to, protože truhla byla zamčená velkými zámky. Chlapec bouchal ručičkou do zámků a volal gaga. Po chvíli Náčelník řekl: „Otevřete truhlu, ať si s ní můj vnuk může hrát.“ Starší rychle odemkli a otevřeli truhlu. Z truhly zářila světelná záře. Uvnitř byla menší truhla, z které pocházela ona světelná záře. Chlapec na ni sahal a opět dlouho volal gaga. Náčelník po delší době opět řekl: “Otevřete mu tu truhlu.“ Starší truhlu odemkli a otevřeli. Uvnitř byla další menší truhla a šla z ní větší světelná záře. Dohromady bylo truhel v sobě pět. Když otevřeli pro kloučka tu nejmenší, ležela ve vnitř světelná koule – Slunce. Havran se rychle změnil zpátky z kloučka v ptáka. Popadl Slunce do zobáku a vyletěl z domu ven. Letěl přes celé vody zpět na souš k lidem a ostatním bytostem. Postupně je všechny obletěl se Sluncem v zobáku. To dělá od té doby každým dnem.
Díky Havranovi Stvořiteli mají lidé a ostatní bytosti každý den světlo a teplo. Od těch dob se jim žije lépe.


Vnímám z tohoto příběhu alegorii k našim životům. Často žijeme „ve tmě“, ovládáni svými traumaty, zraněními a nevědomostí. Traumata jsou pro naše běžné vědomí schovány a zapouzdřeny. Žije se nám obtížně a bolavě. Tento smutek a žal – černý havran – nás ale vede dovnitř do sobe, abychom objevili truhly našich zranění a traumat. Když sevření truhly – zranění – odemkneme vyléčením a odpuštěním, dostaví se do našeho života záře ulehčení a žije se nám o něco lépe. Když postupně vyléčíme a odpustíme všechna svá vnitřní zranění, objevíme v sobě slunce šťastného života.





P.S. Obrázky k tématu jsem našel namalované na zdi domu ve městě Seward na jihu Aljašky.



Havran stvořil zemi mezi vodami na základě prosby Lososí ženy, aby si měla kde usušit vlasy.
Havran ztratil svoji Ženu Mlhy, protože byl líný a nevážil si jí. Žena se proměnila v mlhu a již ji nikdy nenašel.
Článek i s obrázky převzat z blogu Jana Bíma.



 Dobrou noc. S láskou Cantadora


sobota 20. září 2014

seminář Objevování hněvu

Zvu vás na seminář Objevování hněvu, který se uskuteční jako cyklus tří setkání ve dnech:
13.10.; 20.10. a 27.10. od 18.00 h do 21.30 h na adrese Vyšehradská 43, Praha 2.
Seminář se skládá ze tří setkání.
Termíny:
1. setkání 13.10.  Hledání klidné a léčivé síly
2. setkání 20.10.  Rozpoznání komplexu hněvu
3. setkání 27.10.  Porozumění hněvu a odpuštění
Léčení hněvu nespočívá v jednorázovém pochopení příčin, ale v každodenní rozpoznávání
mechanizmů, které hněv stimulují a souběžně objevování svých zdrojů na udržování pořádku a klidu duše.
Na semináři používám japonský příběh z Knihy Ženy, které běhaly s vlky.
Projdeme procesem:
1. Objevení vlastních zdrojů klidné a  léčivé síly v sobě. Úvod do mapy hněvu.
2. Rozpoznání komplexu hněvu: Odvaha pojmenovat hněv, který popírám, neznám,
má nade mnou moc. Rozeznání iluzí, přijetí, pochopení a odložení starých pocitů,
posedlostí, vzteku, hádavosti, zlosti, zloby, msty. Mapa hněvu.
3. Porozumění hněvu a odpuštění – odprošení svého soucitného JÁ, porozumění vzteku,
pochopení svých pocitů komplexu hněvu, aplikace principu naděje:
 „vše bude v pořádku“.
Pozitivní pohled na hněv může vést k odpuštění. Cyklus vzteku je stejný jako jakýkoliv
jiný cyklus v přírodě, který proběhne při vzniku emocí: rodí se, stoupá, klesá, mizí
a uvolňuje se jako nová energie.
Léčivý seminář Objevování hněvu pomáhá pracovat na vypouštění nahromaděného hněvu.
Práce s hněvem je proces, který pomůže zahájit proces odpuštění. Zabývání se
vztekem spouští proces proměny našich vztahů.

Dobrou noc. Cantadora


neděle 14. září 2014

30 drobných radostí vlčice Mou

 
Ahoj všem fandům 30 drobných radostí, dnes jsem si v Poště přečetla další porci a  posílám je dál. Začíná to takhle:
Dnes jsem konečně sepsala svůj seznam a mám z něj ohromnou radost. Začala jsem ho, jak víte, psát na úkor toho, že jsem byla smutná. Náhle jsem ale začala psát seznam a musela jsem se smát tomu jak snadno to šlo. Myslím že bych dala dohromady možná i 50. Za což Vám tedy opravdu ze srdce děkuji.

Mých 30 drobných radostí:

1. Miluji ten pocit klidu, když jsem po náročném dni u své kamarádky, sedíme u stolu, máme v ruce kávu, koláč co upekla její maminka a smějeme se na celé kolo.
2. Když jsem naštvaná na celý svět, jdu na trénink a po té hodině a půl dřiny jsem jako andílek. Naprosto v klidu jako kdyby žádný problém nestál za nic.
3. Vždy mi pomalu vyhrknou slzy do očí, když přijdu domů, kdykoliv, je jedno jestli jsem odešla na 5 minut, nebo byla ve škole, ale vždy mě můj pejsek vítá jako kdyby to byl rok.
4. Pokaždé mě překvapí, když jsem smutná a pláču, že ke mě přijde moje kamarádka, ta nejlepší, obejmeme se a najednou na to nejsem sama. Pomáhá mi si uvědomovat že ona je moje nejlepší volba.
5. Vždy se musím usmát, když mi můj nejlepší kamarád, který si toho zažil opravdu hodně, řekne jak hrozně mě má rád.
6. Radostné jásání ve mě vyvolává vedení toho, že mi další den ve škole odpadla první nebo poslední hodina.
7. Šťastná si přijdu také když jsem na soutěži a těsně před vyhlášením prvních 3. míst stojíme s mým týmem v kolečku, držíme se za ruce a se skloněnou hlavou čekáme.. Je to tak plné energie a lásky ;)
8. Když dostanu jedničku z českého jazyka :D
9. Když se svoji babičkou hraji karty, pijeme u toho kafe latte a smějeme se na celé kolo.
10. Vždy mi zvedne náladu objetí od mého brášky. Mám ho hrozně ráda, vím že on mě taky, akorát že to říká jenom tímto objetím.
11. Radost ze života a krás přírody mám nejčastěji když jdu na procházku do lesa. Povídám si se stromy a cítím se šťastná.
12. Miluji sníh, hodně moc sněhu.
13. Zbožňuji barvy podzimu, procházka parkem kde je tolik barev mi vždy připomene jaké originály jsme nejenom my lidé, ale také celá příroda.
14. Opravdu velkou radost mi dělá rajská od babičky mojí kamarádky, musím se jí naučit ;)
15. Zbožňuji pohádky, nejlepší jsou kreslené, ale relaxovat můžu u jakékoliv.
16. Přijdu si hrozně happy když se hezky obleču a jde se projít s kamarádkou po Praze. Nelze vyčíslit ty pohledy chlapců, kteří mají bradu až na zemi.. :D
17. Mám hrozně ráda když přijde domů mamka, která byla na kafíčku s kamarádkami, směje se  a vypráví mi jak se se mnou chlubila.
18. Když mám čas na to přečíst si hezkou knížku.
19. Když si uvařím meduňkový čaj a koukám na televizi.
20. Když se s dědou smějeme babičce , samosebou ne ve zlém :) babička to slyší a začne křičet na dědu "Ty dědku ušatá!" :))
21. Vždy když jedu domu, tak si sednu do autobusu, nasadím sluchátka, pustím si písničky a odpočívám.
22. Když jsem s tátou na zápase Prague Lions (americký fotbal), společně fandíme a smějeme se.
23. Když se v neděli odpoledne, kdy mám už všechno hotové lehnu a koukám na filmy.
24. Když se na mě usměje prodavačka v obchodě.
25. Radost mi dělá když se poznám s někým s kým si rozumím.
26. Vždy se musím smát tomu když vidím jak jistě melou Boží mlýny..
27. Opravdu mi dělá radost, když mi kluk napíše jako první.
28. Věc kterou bych doporučila úplně každému je pořádný, poctivý orgazmus ;) Zaslouží si ho každá žena!
29. Radost mi dělá, když moje radost dělá někomu radost. Kdyby to tak měli všichni, byla by to krásná řetězová reakce. 
30. Jsem na sebe pyšná, když ses v jakémkoliv ohledu ohlédnu do minulosti a vidím o kolik jsem se posunula do předu, zároveň ale vidím i tu kopu práce co jsem s tím měla. .)


Vlčice Mou 
Děkuji. Pošta 10 000 drobných radostí pokračuje...
Dobrou noc. Cantadora

pátek 12. září 2014

stromy

 Hledám pohádky, legendy, v kterých se píše o buku a s dojetím zjišťuji v knize Stromy od Freda Hagenedra v kapitole Buk toto, cituji: "...buk a kniha se anglosasky řeknou bok a bec; švédsky bok a bok. Starohornoněmecký výraz pro buk je buoche, pro knihu buoch, pro "z bukového dřeva udělaný" je to buohin.... gótsky výraz bokos (písmo, kniha, množné číslo k boka, písmeno) původně znamenal "runový znak, písmeno", a tento název byl později přenesen na buk... Tudíž je možné předpokládat, že bukové hole byly   široce používáný jako runové tyče, ačkoliv pro to neexistují žádné archeologické důkazy (jak také - u tak málo trvanlivého materiálu jako je dřevo)." konec citace.


BUK

 Strážce sesbíraného vědění
Pevnosti vzpomínek života
Předáš nám dnes to
Co potřebujeme,
abychom rostli jako Ty?
ze středu neochvějného 
Srdce
Rozpínajíc zářící listy
A vybrané runy rozesílající
Jako šípy
Aby vytvořily sílu, tak pevnou
Jako je Tvá.

 z knihy Stromy; autor Fred Hageneder

Dobré sny přeji. Cantadora

pondělí 1. září 2014

radost z vyznání


Chodím si číst Šťastný blog a z posledního článku jsem si dovolila stáhnout citát psychologa Ackermana. ....
Článek se týká odvahy říct někomu, že ho milujeme i když netušíme, jak to dopadne.
"Psycholog Joshua Ackermann z Massachusetts Institute of Technology se prvním „miluji tě“, vyřčeným ve vztahu, zabýval věděcky a zjistil, že…
- většina lidí si myslí, že jako první to obvykle říkají ženy
- ve skutečnosti ale „miluji tě“ jako první obvykle řekne muž, asi v 62% případů
- mužům se více líbí, když první vyznání přijde ještě před prvním sexem, zatímco ženy to spíše vítají až „po.“ „Miluji tě“ před sexem se jim zřejmě zdá poněkud účelové.
- ženy se k prvnímu „miluji tě“ odhodlávají mnohem déle než muži, v průměru pět měsíců od seznámení..."

Ale jak to je s vyznáním našim přátelům, blízkým, kolegům, lidem, kteří nás něčím zasáhnou? 
Včera jsem do toho šla po hlavě, svému dlouholetému příteli jsem řekla, že ho miluji.  Je ženatý a neměla jsem v úmyslu vstoupit do vztahového trojúhelníku. Jenom zrovna není šťastný a chtěla jsem mu ukázat, že krize, kterou  dlouho řeší a chybí mu láska, není konec cesty. Jsou to jenom jedny dveře, jedna překážka, ale moje vyznání jsou dveře, za kterými je radost ze života, schopnost vidět věci jinak, aby mohl změnit  pocit pasti, v které se zrovna nachází. Jeho reakce byla poctivá, řekla jasně, pevně: "Ale já miluji svoji ženu." Uf, ulevilo se mi. Sláva, mám přítele, který dokáže být své ženě oddaný za každých okolností. Jsem na něj hrdá. Moc mu děkuji, a když jsem se omluvila, že jsem to  asi přepískla se svým vyznáním, odpověděl. "Ne, jsem rád. Potřebuji to slyšet."
Ano, musíme mít odvahu říkat lidem, že je milujeme, když to cítíme v hloubce svého srdce. Jsou různé druhy lásky a žádná není nadřazená.....
 I já děkuji ženě na Mallorce, která se nebála mě obejmout a říct I love you. Řekla to v pravou chvíli. Mně se to včera povedlo taky. A to je radost.


About these ads
Takhle jsem si udělala fotku za ostrého slunce v pravé poledne, někdo si asi chtěl svítit na moře i jinak .....

Posílejte svých 30 drobných radostí dál. Cantadora