neúspěch

 Potkávám se občas v práci s otázkou: Proč se to stalo mně, proč zrovna já musím snášet takové trápení, když ostatní se mají tak dobře.... Moje třídní učitelka na tuhle otázku "PROČ?" měla připravenou  zenovou odpověď (asi aniž to tušila); "Proč, pro slepičí kvoč".... a my jsme zůstávali plně vystaveni prožitku pochopení nějakého procesu, který nemá odpověď z tohoto světa.
Prožít neúspěch v nějaké oblasti života je mysteriem, to je odpověď duše. Přináším citát z knihy Thomase Moora: Kniha o duši z části neúspěch v práci (poznámky v závorce jsou moje):
"Neúspěch je paradoxně podnětem duše pro naši práci. Jeho temný mrak, který zastiňuje  naše vytoužené úspěchy, je do určité míry protikladem příliš vysokých očekávání. Naše ambice mít úspěch a dosáhnout v práci (nebo jiné oblasti...) dokonalosti nás ženou vpřed, zatímco obavy z neúspěchu duši při práci spoutávají. Když se ideje dokonalosti vnoří do nižších oblastí duše, vzejde z tohoto gesta inkarnace lidský výkon. Neúspěchem se můžeme cítit zdrceni, ale naše vznešené cíle mohou zážitek zmaru potřebovat, pokud mají hrát v lidském životě tvůrčí roli. Dokonalost patří do světa představivosti. Podle tradiční nauky je však lidskost definována jako duše vsazená do života, a ne vznášející se duch.
... selhání je mysteriem, ne problémem. To neznamená, že bychom se měli pokoušet selhat nebo nacházet v omylech masochistické potěšení. Měli bychom však vidět tajemství vtělení ve hře všude tam, kde naše práce neodpovídá našim očekáváním.Kdybychom chápali pocity méněcennosti a ponížení, které zakoušíme při selhání jako svým způsobem smysluplné, mohli bychom neúspěch včlenit do naší práce tak, aby nás úplně nezničil.
Podle alchymistů slovo mortificatio, "působit smrt", je důležitou součástí opusu. Jung vysvětluje, že umrtvování jsou v životě nutná, než se projeví věčné faktory. Právě toto tajemství člověk vyjadřuje, když například dochází k závěru, že "přece je jen dobře, že jsem nedostal tu práci, kterou jsem chtěl" (přece je jenom dobře, že jsem neměla vztah s mužem, kterého jsem milovala atd.). Vší svojí jednoduchostí takové konstatování proniká za sféru lidských úmyslů a touhy a zmocňuje se samotného jádra tajemství neúspěchu. V okamžiku umrtvení můžete odhalit, že lidské úmysly a ambice nejsou vždycky v životě a práci těmi nejlepšími rádci.
Pokud alchymii neúspěchu nepochopíme, riskujeme, že nikdy neuspějeme. Rozeznat v neúspěchu tajemství  a uznat jeho nezbytnost -  což je způsob, jak alchymisticky působit na duši - nám dovoluje prohlédnout naši neschopnost a neidentifikovat se s ní povrchně."
Hezké sny. Cantadora