Návrat z Ithaky byl radostný. Těšila jsem se domů. Cíl cesty splněn. Výběr místa dovolené souvisel s mýtem o Odysseovi. Ve vesnici Stavros je jeho malá busta a maketa paláce, jak vypadal v původním stavu. To vše na malém vesnickém náměstí. Taxikářka z Anglie, která mi velmi stručně na otázku, co jí přivedlo na Ithaku dělat řidičku, odpověděla "osud". Tak ta paní cestou do Stavrosu řekla, ať zapomenu na muzeum a vyjdu si do kopců, po vyznačené stezce, tam najdu zbytky, spíš trosky památky Odysseova domu. Byl to dobrý tip, kolem památky žádný ruch a zmizel rychle můj pocit školačky, která si doplňuje vzdělání... Náladu jsem měla sváteční, v tichu a samotě si vychutnala představu, že se dívám z místa, kde žil bájný hrdina. Vidím zátoku tyrkysového moře, z které možná vyplouval do Trojské války a dlouho trvalo než znovu uviděl svůj rodný ostrov. Odysseus je muž, který domov opustil kvůli válce, ale ještě víc ho proslavila jeho touha po domově. Jeho cesta domů je už opěvována Homérem, to nikdo nepřekoná. Ale kolik z nás hledá svůj domov a žádná překážka nás neodradí, abychom našli to místo, kde můžeme říct: tady jsem doma. Někdo ho má spojené s domem, někdo s místem, někdo s rodinou, láskou, lidmi a někdo si nosí domov v srdci. A ty naše odysseovy cesty jsou neméně odvážné, plné touhy a víry v dobré konce.
Žádné komentáře:
Okomentovat